Marina

1.
Když v noci píšu básně, budíš se,
protože tu nejsem. Já ale toužím,
aby ses budil, protože tu jsem,
jako dřív, než jsme měli syna.
Tím stropem brzy uvidíme hvězdy,
zasmál ses, když jsi potom vzhlédl,
na chvíli jsme se zahřáli. Já je však
vidím, vidím je už teď. Kasiopeia,
znamení. Můj neklid, horoucnost,
jak moc jsme ztracení?
Až odejdeš, prolomím dvůr,
vpustím sem hvězdy, zvěř.

2.
Jak můžeš říkat, tohle je náš
dům? Zvěř číhá, mlčenlivá,
krotká jen zdánlivě, a já bych,
když po ránu odejdeš na vlak,
lízala sůl, tak moc chci přehlušit
svou žízeň. Milence doprovodím
na peron, zavlaje plášť,
z kupé však vyjdu já, celá
prosvětlená. Volná, volná, volná.

3.
Vážně, jak můžeš říkat, tohle
je náš dům? Věčnost provizorií.
Není v tom nakonec i něco útěšného?
Když je mi nejhůř, připomínám si:
Vlastně jsem tady jenom na návštěvě
a kdykoli ji můžu ukončit. Dobře, už mlčím.
Nechce se mi do překladů. Nechce
se mi zas stěhovat, jistě do horšího.

V noci jsem vyšla ven, námraza
ztvrdla jak znamení. Trhliny, průlomy.
Na co, na koho tady čekám,
teď, bosa, prochladlá, na betonovém dvorku?



Marina

(translated by Natalie Nera)

1.
When I write poems at night, you wake up,
because I am not here. But I want you
to wake up because actually, I am here
like back then, before we had our son.
Through that ceiling, we'll be able to see the stars soon,
you laughed when you looked up then,
we felt warmer for a while. After all, I can see
them, I can see them already. Cassiopeia,
a sign. My restlessness, my passion,
how much have we got lost?
When you leave, I break through the yard,
and let the stars and the beasts in.

2.
How can you claim this is our
house? The beasts lurk in silence,
in their make-belief tameness, and when
you leave for train in the morning,
I desire salt, that's how much I wish to quench
my thirst. I see my lover to
the platform, the coat whiffs,
but it's me leaving the compartment, all
illuminated. Free, free, free.

3.
Seriously, how can you claim this
is our house? The eternity of temporary solutions.
Isn't this also comforting?
When I'm feeling my worst, I keep reminding myself:
I am only visiting here and can leave whenever
I like. Fine, I'll say nothing.
I don't want to do any more translations. I don't want to
move again, almost certainly for worse.

At night I went out, the icy glaze
hardened like an omen. Cracks, crevices.
What for, who for am I waiting here,
right now, barefoot, chilly, in the concrete yard?



Kdybych byla Sylvia Plathová

Co se to stalo těsně předtím,
než mě oceán strhl za kotníky?
Co se to stalo, než mě pohodil
na svoje dno, na moje dno?
Stáli jsme tam, na Sunshine Coast, na kraji Pacifiku
Byl jsi můj přítel a to je víc než muž,
jediný, za kým lze letět přes půl světa
Oceán není moře, má jinou sílu, poznáš ji –
chtěl jsi mě ochránit, a já šla vlnám vstříc
Ta slast být podrobena
Ta slast být zaplavena

Vynořili jsme se, našli se
s odřenou kůží, zahlcení
Nemohla jsem se na ten živel vynadívat,
a zatímco jsi plánoval, kdy toto místo opustíme,
– Green Island, Port Douglas, Harvey Bay, všechna ta znamení stesku –,
myslela jsem na Virginii Woolfovou,
jak vchází do řeky v dlouhých, těžkých sukních
v těch sukních z vlny, sukních z vln

Kdybych však byla Sylvia Plathová,
jak bych se rozhodla?
Včera jsem znovu četla Ariel, stržena, nesena, uchvácena
Mé děti si vedle stavěly koleje,
jen kousek ode mě, jen kousek od tvé smrti, četla jsem:
„pokoj byl zamčen a mezera pod dveřmi pečlivě ucpána,
aby k dětem nevnikl plyn"
Pečlivě, k čertu s pečlivostí,
ony tam byly, byly tam,
křičely, bouchaly na dveře, tříletý věšel se na kliku
Sylvie, byly tam, zděšené, hladové, mladší se strženou plenou,
po obličeji, po žebřiňáku postýlky matlá si kakání, to slovo z překladu,
to slovo ze tvé básně,
zatímco matka tam v kuchyni, tak jako pak můj otec
v kuchyni, studeně, v místnosti bez útěchy
má malá Silvie, zůstanem navždy samy

Jistěže, navždy samy
Stojím tu v kuchyni, na kraji oceánu
A nejsem Virginia, a nejsem Sylvia
A nevím, jak se rozhodnu
A kdy


IF I WAS SYLVIA PLATH

(translated by Jan Štolba)

What happened the moment right before
The ocean grabbed me by the ankles?
What happened before it threw me down
To its bottom, to the bottom of myself?
We were standing on Sunshine Coast, at the edge of the Pacific
You were my friend, and that's more than my man
The only one to whom it is possible to fly halfway around the world
The ocean is not the sea, the force is different, you know it right away -
You wanted to protect me and I was walking into the waves
That pleasure of being subdued
That pleasure of being flooded

We resurfaced, found each other
Suffocating, our skin chafed
I couldn't get enough sight of that primal force
And while you were already busy planning when to leave this place
- Green Island, Port Douglas, Harvey Bay, all the tokens of wistfulness -
I thought of Virginia Woolf
Walking into the river in her long thick skirts
The skirts of wooll, of woolly waves

But if I was Sylvia Plath
How I would have decided?

Yesterday I read Ariel again, stirred, carried, spellbound
My children building rails in the room next door
Only a breath away from me, a breath away from your death, I read:
"The room was locked and the slit under the door carefully jammed
So the gas couldn't reach the kids."
Carefully... To hell with care!
They were there, there they were
Screaming, banging the door, the three year old hanging on the door knob
Sylvia, they were there, terrified, hungry
The younger one with his diaper off
All over his face, his crib wagon smeared with baby crap
Those words from the translation, words from your poem
While the mother in the kitchen, just like my father later on
In the kitchen, coldly, in the room devoid of consolation
My poor little Silvia, we will stay alone forever

Indeed, alone forever
I am standing here in the kitchen, at the edge of the ocean
And I am not Virginia, I am not Sylvia
And I don't know how I will decide
And when



The Poetess

Simona Racková (1976): a poet, editor and a journalist. Graduated with MA in Czech Language and Literature at the Faculty of Philosophy, Charles University in Prague. She is an Editor-in-chief of the Review section of Tvar literary magazine, edited an annual publication Hundred Best Czech Poems of 2012 and a two volumes of Anthology of Czech Poetry (2007 and 2009). Simona is an author of 5 poetry collection books: Přítelkyně (Girlfriends, 2007), Město, které není (A City that Doesn't Exist, 2009), accompanied by linocuts of Pavel Piekar, Tance (Dances, 2015), Zatímco hlídací psi spí (While the Guard Dogs Are Asleep, 2017) and Noční převádění mláďat (Nocturnal Transfer of the Cubs, 2021). In 2022, Simona also published a book for children Papírová kočka (The Paper Cat). She is the 2016 winner of the international Dresden Lyrical Prize. She lives in Prague.