Josef Hrdlička, Czech Republic

The Poems

HEAD
and
HANDS

son solemnly draws a human
one finger after another – is that
a star in its hand? – yeah,
and here's a cave, he adds
as the little stick slides in deeper

your best poem yet
with a star for a hand
I enter a cave
on a human body
engraved in soil

Commentary: The poem originated sometime in 2016 when my younger son was almost five years old. While on the playground, he used a stick to draw a human figure with fingers of uneven size which resembled rays of starlight as they are drawn. Only a long time later did I start to realize that my son was drawing a plan of sorts that I should follow. People are in certain moments of life aware of sketched maps which are drawn under their steps. They follow some and draw over others. A lucky turn.

*

HLAVA
a
RUCE

syn vážně kreslí člověka
jeden prst za druhým – to má
v ruce hvězdu? – jo,
a tady jeskyni, dodává
jak zajede dřívko hlouběji

zatím tvá nejlepší báseň
s hvězdou místo ruky
vcházím do jeskyně
po těle člověka
vyrytého do země

Komentář: Báseň vznikla někdy v roce 2016, kdy mému mladšímu synovi bylo skoro pět let. Na dětském hřišti vyrýval klacíkem lidskou postavu, která měla neúměrně velké prsty podobné paprskům hvězd, jak je kreslíme. Až dlouho potom mi začalo docházet, že syn tehdy rýsoval jakýsi plán, podle kterého bych se měl vydat. V jisté životní chvíli si člověk uvědomuje náčrty map, které se črtají pod jeho kroky. Některými se řídí, jiné zakresluje. Šťastný obrat.

* * * 

Mirth

While I sleep,
let someone clean my bones 'till they're white
and arrange them by size
and begin to build them
into new shapes,
when they rub my eye socket I'll look
at it, when their palm lightly
knocks my skull, my ears will take in
all the beautiful sounds, and if they want
to play backgammon with my fingerbones,
they should cast them, so I can blissfully
fondle the surrounding world, but most of all
they are to take care of the vertebrae, their order
is set once and for all, I'd like to begin
with a tail in the earth's core and let a horn
reach through my head to the sky,
I'd like to be the world's axis, at least
for a moment in a blessed dream, and then, when I suddenly
wake only half-assembled,
I'll drag myself with great joy
into a new sleep

Commentary: In sleep humans return themselves to the Earth. Their bare bones are a great joy to them. All is displayed and clear and nothing is hidden. Events and objects are switched out like seasonal products in shopping windows.

*

Veselost

Zatímco budu spát,
ať někdo vyčistí mé kosti doběla
a seřadí je podle velikosti
a začne z nich skládat
nové tvary,
když promne oční důlek podívám
se na to, když dlaní zlehka
klepne o leb, ušima pojmu
všechny krásné zvuky, a kdyby snad
prstními kostkami chtěl vrhcáb hrát,
nechť rozhodí je, abych mohl okolní svět
slastně ohmatat, ze všeho nejvíc ale
ať dbá na obratle, jejich pořadí
je jednou provždy dané, rád začínal bych
chvostem v jádru země a roh nechť
ční mně skrze hlavu do oblak,
chtěl bych být světskou osou, aspoň
chvíli v blaženém snu, a když pak náhle
procitnu jen zpola smontovaný,
s velikou chutí povleču se
do nového spánku

Komentář: Ve spánku se člověk navrací Zemi. Obnažené kosti jsou pro něj velkým štěstím. Vše je vyložené a jasné, nic se neskrývá. Události a věci se střídají jako sezónní výrobky za okny výloh.

(translated by Stephan Delbos and Jaromír Moravec) 

The Poet